Jarní jezírko a jeho 4 přirozené procesy

Jarní tání  
Na jaře dochází ke zvýšení množství dešťových srážek i k tání sněhu. Během tohoto procesu se do zahradních jezírek dostávají různé organické i anorganické látky z okolí. Tyto látky zvyšují dostupnost živin, které jako jedny z prvních čerpají z vody sinice a řasy, které se mohou později rozbujet a způsobit zelenou vodu. Mimo to mohou anorganické látky ve formě kyselých produktů emisí ze vzduchu navíc zapříčinit nepřirozené poklesy pH vody.

V tento moment bychom neměli panikařit a měli bychom se zaměřit spíše na prevenci a pravidelné kontrolování hodnot vody (Vodnář – Tester 5v1) a zasahovat až na základě zjištěné příčiny.

Jarní cirkulace vody
Při rostoucích teplotách vody v jezírku dochází k tzv. jarní cirkulaci vody, během které se promíchává celý objem vodní masy. Tento cyklus je přirozený a má velký význam pro vodní organismy, jelikož se k nim dostávají pomocí této cirkulace důležité živiny.
K cirkulaci dochází při teplotě vody 4°C. Zvláště u menších zahradních jezírek tedy dochází k obnovení života ještě předtím, než si většina lidí po zimě vzpomene, že jezírko vlastně má. Pozornost bychom tedy měli věnovat včasnému „odzimování“ jezírka
.  
Fotosyntéza a výměna CO2
Se stoupající teplotou a délkou slunečního svitu na jaře začínají vodní organismy zabudovávat pomocí fotosyntézy oxid uhličitý spolu s dostupnými anorganickými látkami do své buněčné masy. Tohoto budování masy pomocí fotosyntézy (a dostatku živin) jako jeden z prvních začíná využívat fytoplankton, který se množí rychleji než vyšší vodní rostliny. V tomto období také v jezírku není dostatečně zastoupený zooplankton, který by sinice a řasy (fytoplankton) spásal, což opět vede ke zhoršování stavu vody. Během přemnožení řas a období zelené vody může dále dojít k nezdravým výkyvům pH a hladiny kyslíku se všemi důsledky na ryby, jak popisujeme na našich webových stránkách zde (ryby.vodnar.cz/).
Proto nezapomeňme na včasnou aplikaci vhodných heterotrofních (Vodnář – Baenzy start) a nitrifikačních bakterií (Vodnář – Baenzy filtr). Bakterie v rámci dusíkového cyklu přeměňují dusík (N) do podoby, ve kterém ho dokážou zpracovávat vyšší vodní rostliny. V této podobě ho naopak nedokáže zpracovat fytoplankton, který bez těchto živin nemá prostor pro svůj růst.

Změna obsahu živin
Dusík a fosfor se ve vodě hromadí přirozeně díky rozpouštění z minerálů a hornin nebo díky odumírání fauny a flory v jezírku. Lidskou činností se do vody dodatečně dostává velké množství fosforu i dusíku ze splaškových vod nebo ze polí hnojených průmyslovými hnojivy.

Fosfor (P)
Fosfor je esenciálním stavebním prvkem nižších vodních rostlin a vysoký obsah volného fosforu umožnuje rychlý nárůst zelené vody. Největší množství volného fosforu se ve vodě nachází v zimních měsících a jeho hodnoty začínají výrazně klesat na jaře, kdy jej pomalu začínají spotřebovávat vodní mikroorganismy pro svůj růst.
Zde můžeme doporučit přípravky na redukci prvků fosforu (Vodnář – Fosfosorb). Fosfor je limitujícím prvkem pro růst fytoplanktonu. Jednoduše řečeno, různé řasy a sinice potřebují pro svůj růst prvky uhlíku, dusíku a fosforu v (atomárním) poměru 106:20:1. Pokud tedy tzv. snížíme množství volného fosforu v zimním období, nebudou mít primární producenti na jaře možnost jeho spotřeby a možnost následného rozbujení.

Dusík (N)
Podobně je ve vodě zastoupen dusík v organických nebo anorganických sloučeninách opět v souvislosti s koloběhem živin. Rostliny včetně řas a sinic jej využijí pro svůj růst v momentu, kdy se pomocí rozkladačů při stoupající teplotě a obsahu kyslíku na jaře uvolní z detritu (odumřelé organické tkáně).
Vhodným řešením je opět včasná aplikace heterotrofních (Vodnář – Baenzy start) a nitrifikačních bakterií (Vodnář – Baenzy filtr), které zmiňujeme v předchozích odstavcích (viz Fotosyntéza a výměna CO2).

Zdroje:
PITTER, Pavel. Hydrochemie. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2015.
OPP, Radovan. Hydrochemie nejen pro rybáře. Mendelova univerzita v Brně, 2015.
STEIN, Lisa Y.; KLOTZ, Martin G. The nitrogen cycle. Current Biology, 2016, 26.3: R94-R98.