Trable nejen se studnami

Stávající povolení k odběru vody a k vypouštění odpadních vod až na výjimky končí. Zánik povolení se nijak netýká toho, komu vodárenská společnost dodává pitnou vodu vodovodem a současně odvádí jeho odpadní vody kanalizací. V médiích je problematika pravidelným vděčným tématem a mnohé již bylo zevrubně popsáno. Avšak prakticky všechny informace sledovaly jen "hlavní proud" problematiky.

Stará povolení bylo možné zachovat, pokud jste stihli na úřad podat žádost o jeho prodloužení.

Ze starých povolení přímo ze zákona zůstávají i nadále v platnosti povolení k odběru podzemních vod ze zdrojů určených pro individuální zásobování domácností pitnou vodou. Jakmile tedy na základě starého povolení ze studny pitnou vodou zásobujete kromě své domácnosti též restauraci v přízemí nebo nejméně jednu další domácnost - např. dvě domácnosti ve dvojdomku nebo pět domácností v bytovce, i vy máte problém.

Pod pojmem "zdroj" si můžeme představit např. studnu, vrt nebo jiné umělé místo či zařízení v zemi, v němž se shromažďuje podzemní voda a z něhož je čerpána ke spotřebě. Slůvko "určený" se vykládá tak, že rozhodný je účel zdroje vody, jak je výslovně stanoven v úředním povolení, např. "pro domácnost", "zalévání zahrady" nebo "napájení zvířat". Pokud však v povolení účel zdroje vody stanoven vůbec není (navíc u tzv. historických studní - postavených před rokem 1955 - žádné povolení dosud ani být nemusí), rozhodující je, pro jaký účel je voda v současné době fakticky využívána.

UŽITÍ PITNÉ VODY
Do tohoto místa výklad právní normy nečiní problém. Výkladový zádrhel spočívá v právním výkladu účelu "zásobování domácnosti pitnou vodou", který zaujali úředníci ministerstva zemědělství. Na stránkách www.zanikpovoleni.cz totiž píší, že např. takovým účelem je i užití vody (výhradně) k zalévání zahrady nebo k mytí automobilu apod. V původní verzi stránek uváděli alespoň opatrnické slůvko "též", které připojili ke klasickému užití pitné vody (pití, vaření pokrmů, mytí lidského těla apod.).

Problém spočívá v tom, co to vlastně je pitná voda, zda je "pitná voda", jak tento termín užívá náš právní řád, primárně charakterizována svou kvalitou nebo účelem použití. Vodní zákon v tomto směru žádné výkladové vodítko nenaznačuje.

Naproti tomu zákon o ochraně veřejného zdraví pitnou vodu obšírně definuje a činí tak nepochybným způsobem: Pitná voda je charakterizována účelem použití. Jakostní charakteristika pitné vody je jen logickým doprovodným jevem. Jinými slovy, co se má užít pro pitné účely, musí být kvalitní voda, nikoliv obráceně: jaká voda je kvalitní, může být užita pro pitné účely. Výčet příkladů pitné vody naleznete v rámečku. Mytí auta nebo zalévání stromků na zahrádce není užitím pitné vody, ledaže byste se kapotou či kůrou chtěli obléci nebo pokud byste to chtěli jíst.

Faktickým rozšiřováním definice pitné vody o automobily a stromky na zahrádce si však dnešní úředníci Ministerstva zemědělství zadělávají na velmi vážný problém, na který jednoho dne doplatí ti, kdo se v dobré víře spolehnou na jejich slovo. Dokud se nezmění vodní zákon nebo zákon o ochraně veřejného zdraví, každý z nás, kdo bude vodou ze studny pouze zalévat zahradu nebo pouze mýt auto, se dopustí nedovoleného odběru podzemní vody. A tedy poruší zákon. A tedy za to může dostat nemalou pokutu. Až se na ministerstvu dnešní úředníci vymění za nové, co bude platné, že ti staří kdysi na internetu psali, že je to dovolené? Obrana nesprávným ministerským výkladem zákona bude mít bohužel jen nevalnou hodnotu. Neznalost zákona neomlouvá, pročež neomlouvá ani nezaviněný omyl o tom, zda svou činností zákon dodržujete či porušujete.

PŘÍSNÝ NOVÝ ZÁKON
Dalším opomíjeným problémem je to, že dřívější vodní zákon u individuálních domácností, ale i u menších provozoven typu malý penzion na samotě v horách umožňoval povolit přímé vypouštění odpadní vody do podzemních vod. Tím se myslí, že odpadní vody netečou do potoka, ale že se např. odvedou trativodem na louku, kde vsáknou do země.

Nový vodní zákon je v tomto ohledu velmi přísný, protože vypouštění odpadních vod do vod podzemních umožní jen výjimečně z jednotlivých rodinných domů a staveb k individuální rekreaci na základě posouzení jejich vlivu na jakost podzemních vod. Všechny drobné provozovny tak budou muset buďto pořídit vlastní čistírnu odpadní vody nebo provoz zavřít.

LEGALIZACE BEZ POKUTY
Vše výše uvedené se týkalo jen těch, kdo doposud na odběr vody nebo na vypouštění odpadní vody nějaké povolení měli. Kdo dosud odebíral vodu nebo vypouštěl odpadní vodu načerno, i nadále si bude počínat protiprávně. Otevírá se mu však jedinečná a zřejmě na dlouho neopakovatelná šance, jak svůj postup zlegalizovat a ještě se velmi pravděpodobně vyhnout zasloužené pokutě.

Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí totiž vydaly společnou metodiku, jejímž účelem je omezení ukládání pokut osobám, které nyní odběr či vypouštění legalizují. Kdo nyní podá žádost o dodatečné povolení, metodika praví, že již tímto podáním se dobrovolně přičinil o odstranění následků a lze to považovat i za dostatečné opatření zamezující dalšímu ohrožování povrchových či podzemních vod. Musí se též přihlédnout k tomu, že k nelegálnímu odběru či vypouštění často docházelo jen proto, že právní předchůdce tak také činil, a že nabyvatel nemovitosti byl v dobré víře, že oprávnění na něj přešlo.

Pokutu by tedy zřejmě měli dostat jen ti, jejichž činnost je nelegalizovatelná, měla nenapravitelné důsledky pro vodní poměry apod.

Metodika je určena jednak vodoprávním úřadům, které vydávají patřičná povolení a které mohou i udělovat pokuty, a také České inspekci životního prostředí, která jen ukládá pokuty. Jako taková metodika není závazná, ale na adresáty působí silou přesvědčivosti. Bylo by přece pošetilé postupovat proti názoru nadřízeného orgánu, kterému se kauza nakonec může dostat všelijakou cestou odvolání či podnětů k přezkoumání.